4.kapitola- Potíž s počítačem

26. srpna 2011 v 22:18 |  Těžký život Yaoistky
Takže po delší době, a menší inspirační krizi, tu je další kapitola. Zase speciálně věnovaná Zerovi (vím, jak dlouho jsi otravoval). Přeji příjemné počtení a doufám, že se bude líbit.


"A má hrozně jemný ručičky," rozplývala se Zoe, když vezla Karen v pondělí do práce. "Víš, jak jsem to zjistila?"
"Jak?" optala se Karen, která si zrovna pročítala mangu Ao no Exorcist, kterou si koupila den předtím v jedné mangaprodejně. Příběh sice poněkud klišé, ale Karen měla poněkud menší úchylku na exorcistické téma a charaktery byly docela v pohodě.
"No, jsem ho provokovala, když jsem ho popichovala prstem a on mě za něj nakonec chytl."
"Takže stručně," vzhlédla Karen od mangy. "Lítáš v tom."
"No jo, no," přiznala Zoe neochotně. "Já po něm letěla už loni, ale to měl holku."
"Já myslela, že kluka. Jsem ho viděla, jak se tam s nějakým vykousával." Podívala se zasněně před sebe a s tichým povzdechem dodala: " Zrovna mi musela dojít baterka ve fot'áku."
"To jenom dělal fanservis pro kámošky, je poněkud lehce bi" vysvětlila Zoe. "Ale ted' je svobodnej,takže mám možná šanci."
"Proto mu shnáníš krabičku dospělýho Hibariho pro kámošku?"
"Ne, jenom mi řekl, že ona to nemůže nikde sehnat a já jsem mu řekla, že vím kde to je."
"Víš, kdyby jsi byla chlap, tak řeknu, že myslíš...tamtou jistou věcí," řekla, aniž by vzhlédla od mangy. Ten Yukio se vybarvil jako docela zajímavý charakter. Měla by si o něm zjistit víc.
"A jako holka myslím čím?"
"Ehm..." zaváhala. "Klitorisem?"
"Docela divný, slyšet takový slovo od tebe."
"Hm."
"A co se vůbec ten víkend dělo?"
"Uh...co?" zpozorněla Karen. "No," zamyslela se, a stručně a osekaně jí povyprávěla záchodové setkání společně s tím, co bylo druhý den. Když se totiž nadcházející den Dwight probral, měl pořádnou kocovinu a v hlavě totálně prázdno. V duchu si přísahal, že tohle bylo poprvé a naposledy, co se takto opil.
"Tak, vzhůru?" optala se ho Samantha, jeho sestra, která už nasupeně stála v obýváku. "Mohla bys mi, prosím, vysvětlit, jak ses mohl včera tak nehorázně ožrat?"
"Mohla bys mi, prosím, vysvětlit, jak jsem se dostal domů?" optal se jí na oplátku a chytl se za hlavu. Samantha se podívala směrem ke gauči a Dwight udělal to samé. Seděla tam totiž Karen a v rukou držela hrneček s čajem.
"Ehm..." přemýšlela co dělat, bylo jí vážně trapně. "Ahoj," mávla na něj nakonec nesměle. Dwight nasadil šokovaný výraz a Samantha mu jen vysvětlila : "Takhle, inteligente. Musela tě sem dotáhnout, aby ses od ní vůbec odlepil. Vůbec jsi ji nechtěl pustit."
"Uhm," kývla Karen nervózně.
"Eh, no...ehm, a...ono něco...bylo?" optal se jí nervózmě a se zděšením čekal na odpověd'.
"Jo, bylo to divoký," kývla, ale po Dwightově zaskučení raději rychle dodala : "Tě sem dostat." Bylo vidět, jak si oddechl.
"Tak jsem u něj byla nucena přespat," dokončila Karen vyprávění.
"Téééda, tak tys do toho konečně praštila," popíchla ji Zoe laškovným tónem a Karen celá rudá a s vyvalenýma očima k ní vzhlédla.
"Co? Ne, to mi navrhla jeho ségra, já...já spala v obýváku. Vůbec nic nebylo, fakt," blábolila vysvětlení.
"No jo, no, sranda, ježíš," zvihla Zoe oči vsloup a zastavila u krajnice u jednoho zahradnického centra.
"Tak fajn, co ti mám pak sehnat na večeři," zeptala se Karen, když vystoupila.
"Nevím, nechám to na tobě." Karen se zamyslela, ale pak si povzdechla.
"Ok, stavím se pro něco do Žlutýho draka a kolem sedmé dojdu," zavřela za sebou dveře a zamávala na ni. Pak se otočila a s povzdechem vešla do centa, silně obklopena paralerní realitou.
"Ahoj Karen," pozdravila ji její postarší kolegyně.
"Ahoj," mávla na ni. Možná by si to Ao no Exorcist mohla přečíst na netu. A Yukio se zdál jako dobrý seme pro Rina. Sice je z dvojčat mladší, ale je vyšší a ví co chce a....ti dva tam jsou jediní použitelní. Zbytek mužských charakterů nic moc. Když se tak převlíkala, usmyslela si, že si po práci s nimi najde pár doujinů.

Zoe byla znechucena. Za celou její krátkou kariéru překladatelky se jí nic takového nedostalo do ruky.
"No, ale, ...jste si jistý, že se to bude prodávat?" optala se redaktora.
" Jistě, ve Francii je to bestseller, tak nevidím důvod, proč by se to nemělo prodávat tady," řekl jí její nadřízený, čtyřicetilettý kravat'ák se zlatou náušnicí a prošedivělými vlasy v culíku. "Do měsíce chci mít překlad v počítači," zkončil debatu a Zoe si jen povzdechla.
"Dobře."
Když scházela k autu, letmo si to pročítala. Byla to nějaká romantická slad'árna pro náctiletté holky, ve které hlavní hrdinka byla přirozená prsatá kráska, která se jako jediná nepotřebovala malovat, a jejímž jediným snem bylo stát se modelkou a její rodiče jsou na ni strašně zlý, protože jí v patnácti nedovolí pózovat nahá. Kdo tohle, proboha, napsal? Pohlédla na fotku autorky, prsaté blondýnky v růžovém a povzdechla si.
Když o hodinu později dorazila domů (cestou se ještě stavila v KFC na jídlo), ztrhaně zapla pracovní počítač, starou rachotinu, kterou za pár liber našla v bazaru. Vlastně ho používala jen na překlady a odesílání mailů do firmy. Po zapnutí si ještě šla zkontrolovat maily a ...počítač se jí sekl. Podle dalších příznaků poznala, že se jí počítač zaviroval . Sice nechápala, jak se jí to mohla stát, ale to bylo ted' vedlejší. Spolkla pár peprných nadávek a pustila se do odvirování.

Karen za pultem pozorovala dva kluky, kteří si zrovna prohlíželi svazky kytic. Vážně by ji zajímalo, kterej z těch dvou je seme. Oba byli totální šampónci a oba si dokázala představit jen v pozici ukeho. Tak to je teda Uke-fail, napadlo ji. Schylovalo se k večeru a ona už měla toho za celý den dost, krom pár babiček, které si přišly pro truhlíky s petúniemi, a dámiček, co o zahradničení věděly jen to, co se dozvěděly z nedělního Receptáře, a co si přišly jen pro hnojiva, nikdo nedošel. Jak tam tam stála se svými, lehce pervézními představami, co ti dva chlapci asi předvádí v posteli, začal jí zvonit mobil.
"No, co potřebuješ?" zeptala se a otočila se k pultu zády.
"Hele, kdybys mě sháněla, jela jsem do servisu," vysvětlila Zoe.
"Promiňte," ozvalo se za Karen.
"Ehm, chvilinku prosím," požádala zákazníka, aniž by se k němu pořádně otočila. "Na co do servisu?"
"Se mi zaviroval počítač. Pokouším se ho celej den odvirovat a nic."
"Co? Jak se ti to, panebože, povedlo?" nechápala. Věděla že Zoe je na tohle přes počítače chytrá...vlastně jen o hodně chytřejší než ona.
"Nevím, se mi tam dostalo něco mailem. Ani nevím jak."
" Ok, takže večeři ti dám do mikrovlnky," řekla Karen, ne příliš nadšeně.
"Hm, zatím čau,"řekla Zoe a zavěsila. Karen se s povzdechen otočila.
"Omlouvám se za čeká-" ztuhla a Dwight za pultem taky. "Ehm...ahoj," mávla na něj nervózně
"Ahoj," řekl stejně nervózně. Pak bylo ticho.
"ehm...potřebuješ něco?"
"Eh, jo,...nějakou kytku."
"Jakou přesně?"
"Já nevím, prostě nějakou kytku pro šéfovu asistentku," rozčílil se lehce.
"Pro tu prsatou anorektičku?" optala se, stále malinko nervózní a Dwight zrudl. Pak si ale jen povzdechl: "Jo. V práci pro ni dělaj večírek a já jí mám sehnat kytku." Pak jen šeptem dodal: "To jsem to dopracoval."
Karen si povzdechla. "Hele, pojd' se mnou. Hanno, vem to, prosím, na chvíli za mě," poprosila kolegyni. A začala mu ukazovat nějaké květiny, co by se mohly hodit.
"Tak?" zeptala se nakonec.
"Nevím. Prostě mi dej to nejlevnější."
"Ty ji teda, chudinku, máš fakt rád?" podotkla kousavě.
" A myslím to vezmu i s kytkou pro tebe," povzdechl si a Karen zrudla.
"Co? Proč?" zpanikařila.
"At' mi tě ségra pořád neomlacuje o hlavu," vysvětlil.
"No, ale já tu mám všechno s padesátiprocentní slevou a nesnáším řezaný kytky."
"Pěkný, tvůj přítel to s tebou má asi jednoduchý."
"Žádnýho nemám," pokrčila rameny. " Na, růžema nikdy neurazíš," podala mu pugét rudých růží.
"Dík, za kolik? A s kým jsi to mluvila?"
"Co? Ehm...spolubydlící, zaviroval se jí počítač, tak s ním jede do servisu," vysvětlila stručně. "Jinak, pět liber padesát."
"Co má za počítač, že bych se jí na to podíval."
"Hele, v pohodě, to fakt nemusíš," znervózněla.
"Aspoň budem vyrovnaný,...a ségra přestane otravovat."
"Hele, to fakt ne," bránila se.
"A narozdíl od servisu to udělám zdarma."
"Hele, fakte, ne. Skoro tě neznám, nemůžem tě jen tak využít abys nám spravil compl," bránila se dál.

"To je Windows 98?" zeptal se Dwight nevěřícně tónem, jako by se ptal : co to, panebože, je?
"Jo, ale fachčí docela dobře," oponovala Zoe. Karen si jen povzdechla. Za boha si nemohla vzpomenout, kdy to vzdala a kývla mu na to. Raději se otočila a v obýváku si četla na netu další kapitoly Ao no Exorcist. Musela uznat, že ten Yukio má něco do sebe. V hlavě si začala měnit bodování nej bishíků a on se dostal na první příčku.
"Teda, to bych do něj neřekla," řekla Zoe, která vešla do obýváku, mrkla Karen na obrazovku notebooku a vzala si nudle ze Zlatýho draka.
"Hm, klame vzhledem," řekla Karen nepřítomně.
"To sice jo, ale...docela pěknej."
"No, a tos neviděla jeho zadek."
"Teeda, ty rošt'ando," dloubla do ní Zoe.
"Ale ten je vedlejí, vážně nejlepší na něm je, jak to umí s těma bouchačkama," usmála se na ni Karen.
"...hele, a o kom to ted' mluvíš?" nechápala Zoe.
"No, o Yukiovi," řekla zmateně.
"A to je kdo? Já mluvila o Dwightovi." Karen se zamyslela.
"Jo, aha. No nevim, já si ho moc neprohlížela," řekla Karen.
"Hele, máš to hotový," zavolal Dwight.
"Co? Už? Já se s tím srala celý odpoledne," řekla a zvedla se, aby šla k sobě na počítač. " Jo, jinak dík," houkla ještě.
"Za málo," řekl a podíval se na Karen. "Nepotřebuješ ještě něco?"
"No," zaváhala, bylo jí to vážně blbý." Trochu se mi seká not'as," řekla neochotně.
"Jak trochu?"
"Trochu hodně."
"Puč to sem," povzdechl si, sedl si vedle ní a vzal jí notebook. Udělal pár pohybů kurzorem, něco tam naklikal a : "Hm, máš přeplněnou pamět'."
"A co s tím?" zajímala se.
"No, bud' promažu disk, nebo si to vezmu domů a pokusím se ti ji rozšířit."
"A to promazání by znamenalo co?" zeptala se s obavami.
"No, vymazání nepotřených programů, což se dívám, že tu nic takovýho nemáš, nebo smazání přebytečných složek co ti zabírají maximální kapacitu paměti, což je taty...Co je to Yaoi anime a Doujinshi?" zeptal se na obsah dotyčných složek a Karen zrudla.
"Eeee, to nic. Takžeee,.. ty tvrdíš, že aby se mi to přestalo sekat, mám něco z těch složek vymazat?"
"Nebo ti rozšířit pamět'."
"...vem si to a dělej si s tím co chceš," řekla nakonec. Zdroj jediného jejího štěstí si prostě nesmaže. "Ale," vztyčila varovně ukazovák a řekla skrz zuby : "Do těch složek se nedívej."
"Proč, je tam nějakej závadnej materiál?" zamračil se nechápavě.
"Eee, no," začala se zamyšleně drbat na hlavě. "Prostě,...prostě z vlastní bezpečnosti se tam nedívej," řekla nakonec a on se na ni díval poněkud podmračeně a nechápavě, co to má sakra být. Nakonec si jen povzdechl.
"Fajn," vstal a notebook si vzal pod paži. "Do tří dnů to budeš mít, když tak ti pak zavolám."
"Ty máš mý číslo?"
"Ne, zeptám se na něj Samanthy."
"...ona má mý číslo?" Dwight si povzdechl. Tahle holka byla takovým podinvným způsobem...zvláštní. Jo to jediný k ní sedělo.
"Tak mi ho řekni, já tě pak prozvoním," řekl s povzdechem, přičemž si vytáh mobil.
"Dík," řekl pak, když mu Karen nadiktovala svůj mobil. "Já se ti pak ozvu," řekl na odchodu.
"Počkej," zavolala na něj ještě a Dwight se otočil."Nechals' tu kytku," podala mu pugét s růžemi.
"Ah, díky moc," převzal si ho.
"Tak zatím," mávla na něj, zavřela za ním a pak se konečně pustila do večeře. Zoe se jen ze svého pokoje usmívala a v hlavě se jí začala zjevovat jednoduchá rovnice.
 

Kam dál

Reklama