1. kapitola - Yaoifangirl, seznamte se

30. května 2011 v 20:45 |  Těžký život Yaoistky
Takže po dloooouhé době něco nového. Můj vlastní nápad, tak snad se vám to bude líbit, žádné velké dějové zvraty ale nečekejte. Každopádně podobnost se skutečnýnmi osobami či událostmi je čistě náhodná.


"A z tohoto důvodu je zcela nemožné párovat Yamamota s Gokuderou," dokončla Zoe svůj přednes přesně ve chvíli, kdy s Karen stanuly před dveřmi jejich bytu.
"Ale já to vím, tak proč mi to říkáš?" zeptala se jí Karen, která zrovna hledala klíčky ve své brašně.
"Protože mě ta holka nehorázně vytočila. Kdybych měla párovat lidi podle toho, kdy tam kdo zaječí čí jméno, tak je z většiny anime jeden velkej grupáč, " rozvášnila se.
"To sice jo, ale.... mohla jsi s ní nesouhlasit trochu méně agresivněji," podotkla.
"Co jsem udělala?" nechápala Zoe.
"Celkem nic," pokrčila rameny. "Jen jsi jí řekla, že YamaGoku je humus pár," připomněla jí.
"A ne?"
"Jo, ale přistrčila jsi k tomu přednášku , proč Gokudera nemůže být Yamamotův uke, plus přednes důvodů, proč je Gokudera stoprocentně s Tsunou, řekla jsi jí, že je blbka, co nemá vkus na páry, a..." zamyslela se a vytáhla klíče. "Jo, a myslím by se to obešlo bez té kurvy," připomněla jí Karen její nadávku a odemkla byt.
"T-tak moment," zatřepala nechápavě hlavou. "Ale....ona přece přišla za mnou a hned mi začala ty doujiny s těma dvěma cpát a přesvědčovat mě, že ti dva jsou jasný."
"No," otočila se Karen na svou kamarádku, " Možná by to na příští Yaoi sraz chtělo míň nápadný triko," okomentovala její černé tričko s nápisem GokuTsuna fangirl.
"Haaai," vzdychla Zoe a dodala: "At' žije svoboda slova." pak vešla do bytečku. Zoe Greenová, jež po střední začala pracovat jako překladatelka, byla drobná, brýlatá dívka se světlýma očima a na červeno obarveným mikádem. Díky svému zevnějšku ale byla i ve svých, téměř dva a dvaceti letech nucena vytahovat občanku, kdykoliv si chtěla zajít na pivo, což, vzhledem k její menší lásce k alkoholu, bylo dosti časté. Většinou to bylo děvče klidné a tiché, jenže jak se časem ukázalo, u ní skutečně platilo pořekadlo Tichá voda břehy mele, což se projevovalo hlavně tím, že byla extrémní provokatér, často se bezhlavě zamilovávala, na pohlaví dotyčného objektu nezáleželo, a u toho zbytku stačil maličký podnět, a byla schopná se pohádat do krve s kýmkoliv, v lepším případě dotyčného pouze vytáčela. Nutno dodat, že dokázala setřít kde koho.
Co se týkalo Karen, v mnoha ohledech byla klidnější a uvážlivější než Zoe. V mnohých případech až moc. To byl také díl vinny na tom, že ve svých jednadvaceti ještě s nikým nechodila, což jí, narozdíl od některých šestnáctilettých slečen, bylo úplně u zadní části těla. Nekouřila, nepila, sexuálně nežila, kromě festů a srazů otaku, se veřejným místům vyhýbala obloukem a byla tak hodná, až byla občas blbá. Naštěstí se žebrající bezdomovce naučila odrážet tím, že hrála hluchoněmou. Moc sice nemluvila, ale jejím největším problémem byl cynismus, ke kterému přišla po roční terapii u psycholožky. Ale lepší cynik, než depkující sebevrah. Karen Adamsonová, povoláním květinářka, byla asi o hlavu vyšší než Zoe a o devět měsíců mladší. A také ona byla občas nucena vytáhnout občanku, když šla Zoe pro pivo. Stejně jako Zoe, nosila brýle, velmi silné brýle, takže její modré oči, velikostí téměř připomínající dívčinu ze shoujo mangy, byly tímto hezky zmenšeny.Vlasy měla po lopatky, nevýrazně hnědé, a, navzdory názoru většiny, že jsou kudrnaté, byly vlnité, ale vzhledem k tomu, že je věčně měla v gumiččce, tak ani to nebylo pořádně vidět.
Spolu bydlely už skoro dva roky, ale znaly se tak tři. Stalo se to jednoho krásného červencového dne na Animeconu, kde Karen, coby vyjukaná, osmnáctilettá dívčina, byla poprvé, ačkoliv byla otaku asi dva roky předtím, a byla za Lenalee z D.Gray-mana. Díky tomu poznala Zoe, která tam byla už docela známá, protože tyhle festy vymetala, kdykoliv k nim došlo, a která zase byla za Laviho ze stejného anime. Dalo je dohromady jen to anime, protože Karen nesnášela Laviho a Zoe nesnášela Lenalee.
"Svoboda slova jak kde," podotkla Karen a vložila klíče do keramické mističky s japonskými znaky, která stála na komodě vedle dveří, nad kterou červený wallscroll s dospělou verzí Gokudery v japonském bojovém úboru. "Ono by se taky mohlo stát, že tě na příští yaoi sraz nepustí," řekla a zapla svůj notebook.
"No tak fajn," vzdychla a hodila bundu na pohovku. "Já se příště budu snažit držet na uzdě," řekla a otočila se na Karen, která s výrazem dementa civěla na obrazovku notebooku.
"Ehm...stalo se něco?" optala se jí, a Karen k ní, s pevně semknutými rty, natočila obrazovku.
"Ahojky, moc se líbíš mému kamarádovi, chceš na něho číslo? Co na něj říkáš?" přečetla Zoe zprávu na Karenině Facebooku, a snažila se přehlédnout toho smajlíka ve zprávě. "Znáš ho aspoň?" zeptala se jí Zoe a klikla na odkaz u zprávy, což byl profil na jeho E-mailové adrese s fotkou.
"Ne," podívala se na ni Karen.
"Tak jak se mu můžeš líbit?"
"Snadno," řekla Karen, která odešla ke kuchyňskému pultu dělat čaj. "Nějaký její kamarád je velmi osamělý a hledá holku, ona zahrabe ve svých kamarádkách a najde ty, které mají podobné zájmy. Poté mu ukáže fotku, on dotyčnou uzná za hezkou, nebo je příliš zoufalý, a bere každou, se kterou bude moct aspoň o něčem mluvit a....tady to máš," dala čajové lístky do síta a to dala do konvičky. " To samý nedávno udělala Ivette," podotkla ještě a otočila se na ni.
"Neznám," řekla Zoe a stále zkoumala jeho profil.
"Ani nemůžeš, kamarádka ze školy," vlila horkou vodu do konvičky.
"A co jí napíšeš?"
"Co bych jí měla napsat?" prohlásila Karen s lehkým odfrknutím a začala na podnos dávat kalíšky na čaj. "Vždyt' jsem se jí ani ne před týdnem snažila vysvětlit, že nikoho nechci, dokud si nějak neuspořádám život." položila před ni kalíšek s čajem. To už si všimla, že její kamarádka na notebooku cosi píše.
Jdi do háje ty čůzo, já ti už snad jednou řekla, že nikoho nechci, tak co mi cpeš tohohle zoufalce, kterej si ani není schopnej sám najít holku. Tak laskavě
" Hej, co blbneš?" polekala se Karen a pokusila se jí vyrvat notebook.
"No co? Chci ti pomoct."
"Myslím bude stačit napsat: ne, díky," řekla Karen malinko poděšeně, přičemž si k sobě notebook přitiskla, jako matka bránící své dítě vlastním tělem a sedla na pohovku.
"Jak myslíš, já ti chtěla pomoct," zdvihla Zoe ruce ve smířlivém gestu, mezitím co Karen opravovala odpověd'."Jinak počítáš s tím, že tu přes víkend nebudu."
"Jo, jedeš na babiččiný narozeniny, na což mě upozorňuješ už týden" odpověděla Karen a odeslala odpověd'.
Promiň, vypadá sice jako sympat'ák, ale to je z mýho hlediska tak všechno. Číslo na něj fakt nechci.
"A kolik že jí vůbec je? Osmdesát?"
"Z fyzického hladiska se k tomu blíží ale jinak se chová jako by jí bylo šestnáct," řekla Zoe, když Karenin mobil spustil Hibari Hibari.
"Senilita s pubertou? Páni," řekla naoko uznale a přečetla si zprávu na mobilu. "Wau,"vydala ze sebe cynicky.
"Co?"
"Veronica mi píše," odpověděla mezitím co odepisovala.
"Neznám," prohlásila Zoe a usrkla si čaje.
"Ta, co jsi jí, před chvílí, chtěla odepsat na mým fejsu."
"Jo taaa. Co ti chce?"
"Ptá se mě, jestli zítra nemám čas," řekla a odeslala odpověd' s tím, že může. Nutno dodat, že I když Karen nebyla naivní už pěkně dlouho, souhlasnou odpovědí na tuhle sms, s myšlenkou, že si spolu jen zajdou na čaj, jistou naivitu projevila.
 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 29. června 2011 v 22:52 | Reagovat

toto vyzerá krásne pretože yaoistiky majú ťažký život...a rady sa hádajú pre pár *bodaj by aj nie* 100 ľudí 100 chutí však? Ale vyzerá to zaujímavo krásne zaujímavo :)

2 MiddletonRosanna MiddletonRosanna | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 2:07 | Reagovat

According to my own monitoring, billions of people on our planet get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a> from various banks. Thus, there is a good possibility to get a short term loan in any country.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.