2. kapitola - Dlouhý den

16. června 2011 v 18:32 |  Těžký život Yaoistky

Tak tu máme druhou kapitolu Yaoistek, bavte se, pokud vám to přijde vtipný, budu ráda, a za komentáře budu ráda ještě víc.

Karen se naklonila nad spící Zoe, opřela se rukama o kolena a něžným tichým hláskem jí řekla do ouška: "Juudaime, vstáváme."
Zoe leknutím, nad dechem u jejího ucha, s sebou cukla, ale když uviděla Karen, jak se složenýma rukama stojí u její postele, iritovaně si povzdechla.
"Ježiš, proč mě budíš tak brzy?" zakňourala a zase si lehla.
"Brzy?" zdvihla Karen obočí. "Nechtěla jsi náhodou vstávat v devět?"
"Chmhm," zabručela Zoe do polštáře.
"Hele, nic proti, ale už je půl desátý."
"Hm," zamručela Zoe, než jí to došlo. "Co? Kristepane," vydrápala se z postele. Karen už se nadechovala na nějakou ironickou poznámku,ale pak jen řekla: "Na lince máš snídani."
"Tu už stejně nestihnu," řekla Zoe mezitím, co si narychlo hledala oblečení. "Navíc mi z ní v takovým spěchu stejně bude blbě."
"Tak aspoň čaj, at' máš něco teplýho."
"Raději se pak najím ve vlaku," řekla, když vyhmátla podprsenku. Pak se podívala na Karen. Pak se za Kareninými zády zabouchly dveře Zoeina pokoje. Karen si povzdechla.
"Ok, tak to zbyde na mě," prohlásila sklesle.
Asi o deset minut později vylítla Zoe ze svého pokoje oblečená v šatech gothic lolity a batohem na zádech.
"Pro vás, Juudaime. Na cestu," podala jí Karen krabičku s, asi pěti tousty.
"Arigato, Gokudera-kun," poděkovala Zoe a vzala si krabičku.
"Dobrá, a kdyby se něco dělo," Karen ji chytla za ramena a přitáhla si ji blíž." Tak mě kontaktujte, jakkoliv, třeba I telepaticky," prohlásila s hranou fanatickou obavou. Hrát si na jejich oblíbené postavy a parodovat je se stalo už jejich stylem života.
"H-hai, Gokudera-kun," zahrála Zoe vyděšeného Tsunu a pak se s Karen na rozloučenou objaly.
"Moc tam nechlastej."
"Nedělej ze mě alkoholika," opáčila Zoe a odešla. Sotva se za ní zabouchly dveře, Karen hupsla na pohovku, dala nohy na stolek a už žhavila notebook. Upřímně se těšila na víkend plný yaoi a hard yaoi, na což by se styděla podívat, kdyby tu Zoe byla. Když už měla dodívaný Boku no sexual harasment, a rozkoukaný Legend of blue wolfs, došla jí sms. Jednou rukou sáhla po mobilu, mezitím co druhou se krmila dalším toustem.
*Ahojky, tak teda dneska v šest pod Big Benem*
Ruce a ramena jí klesly, a ona se zoufalým povzdechem zaklonila hlavu. Úplně zapomněla na to, že se dneska má sejít s Veronicou, a upřímně se jí tam nechtělo, ale na nějaké výmluvy zrovna expert nebyla a její svědomí byla děvka největší. Ne zrovna nadšeně jí souhlasně odepsala.

Zoe se snažila ignorovat zvídavé pohledy ostatních na její oblečení, a místo toho hledala ve vlaku volné kupé. Štěstí jí přálo a one si s úlevným povzdechem sedla, nasadila si sluchátka a na mobilu zapla charakter songy z Reborna. Tohle bude dlouhá cesta. A nechtěla vědět, jak to bude večer.

Karen stála pod Big Benem, četla si zprávu na mobilu a s pevně semknutými rty úspěšně potlačila prvotní popud švihnout s mobilem o zem.
Ahojky, budu mít chviličku zpoždění, tak tam na mě počkejte. Přijde I Lucas. ; )
Začala bojovat sama se sebou, protože by se na to všechno nejraději vykašlala a poslala Veronice zprávu, at' táhne I s tím Lucasem někam. Jenže Karenin největší problém byl, krom extrémní hodnosti, že nerada vytvářela spory. Vážně by ráda šla pryč, vážně by ráda tu holku seřvala, co si myslí, jí takhle někoho vnucovat. Ale na tohle byla srab. Tak něž se rozhodla, jestli se na to vykašle nebo ne, displej mobilu jí zastínila nějaká postava.
"Ahoj, já jsem Lucas. Nejseš ty náhodou Karen.?" ozval se veselý, trochu stydlivý hlas. Jediné, co se na dívce k němu pohnulo, byly oči.
"Náhodou jo," odpověděla dutě.
"Ah, tak to mě těší," podal jí ruku. Karen se na ni jen podívala, a pak pohlédla na něj. Měl kulatý obličej, světlé oči, nevýrazné kudrnaté, nepoddajné vlasy měl svázané v culíku a postava pod trikem se jevila těstovitě.
"Kde je Veronica?" optala se ho. Lucas, zaskočený tím, že mu ani nepodala ruku, ji vrátil do kapsy.
"Nevím, asi se někde zdržela."
"Aha," založila ruce a začala ji, ne zrovna nadšeně vyhlížet."
" ...Tak,....jak to jde?" snažil se zavést rozhovor.
"Fajn," odpověděla stroze, aniž by se na něj podívala. Mezi lidmi totiž uviděla povědomou postavu oblečenou v gothic stylu.

"Ahoj zlatíčko.Co to máš na sobě?" zeptala se Zoe babička, ne příliš nadšeně.
"Gotickou lolitu," odpověděla a z jídelny zaslechla povědomý zpěv. Strýček Frank se stihl opít nějak rychle.
"Tak se převlékni do něčeho normálního, co by na to řekli ostatní. Panebože, holka, kolik ti je, že nosíš takovéhle věci? A co práce?"
"Co s ní?" podívala se na babičku, která ji táhla do ložnice, tázavě.
"No, jestli sis už našla něco lepšího. Vždyt' ti to ani moc nevynáší. Jak se takto můžeš uživit?"
"Ale mě to vynáší docela dobře," konstatovala Zoe.
"To bych ani neřekla. Podíej, jak se nadřeš a máš jen o dvě libry víc, než tvoje matka, která dělá úřednici. Takto chceš žít?" Zoe v duchu zaskučela.

"Takže já vážně nechápu, co je vede k tomu, párovat Yamamota s Gokuderou," zkončila Karen svůj proslov.
"Zlato, ale víš, že my vůbec nevíme, o čem mluvíš?" zeptala se jí Veronica zavěšená na svého přítele, který za celou dobu pronesl jenom : "Ahoj."
"Jo, ale řeklas', že mám o něčem mluvit," opáčila. Vážně by ale nejraději zdrhla někam jinam, pokud možno domů. Místo v čajovně, byli v nějakém baru. Z toho cigaretového kouře kolem se jí začínalo navalovat, pořád se nervózně dívala kolem a co deset minut se dívala, kolik je. Taková místa nenáviděla. Chtěla utéct, ale její vychování jí v tom bohužel bránilo.
" Tak já nevím, třeba o tom, jak se máš?" nadhodila Veronica a Lucas stydlivě těkal pohledem mezi oběma dívkami.
"Bezva, v práci snižují stavy, zástupce vedoucího se do mě naváží, kámoška se včera málem porvala....mám se fajn," prohlásila sarkasticky a raději spolkla poznámku o současné situaci, že musí trčet v nějakým baru s někým, koho ani nezná a měla by se s ním dát dohromady.
"Můžu ti pomoct," usmála se na ni.
"Jo? S čím?" optala se cynicky.
"Spáchat sebevraždu," zahihňala se a Karen se na ni podívala jak na debila. Bezva, sebevražedný sklony nemá už přes rok a ted' by jí chtěla pomáhat?
"Ehm," začal Lucas, když Karen začal zvonit mobil.

"Čau,tak co?" zeptala se Zoe do mobilu, sotva ho Karen zvedla. Rodinná oslava byla v plném proudu a Zoe se raději šla schovat do koupelny.
"Čau, bezva," prohlásila Karen, která se zase schovala na ženských záchodech, sarkastisky. "Co ty?" optala se pak.
"Celkem nic, normálka. Strejda Frank zase přebral a vyzývá každýho na souboj, děda se pokouší nabalit bratránkovu přítelkyni, a babča zase začala s tou prací," odříkala Zoe průběh oslavy.
"Co, zase ta písnička o tom, že by sis měla najít něco lepšího s refrémem pojednávajícím, že moc nevyděláváš?"
"Hm, přesně, ale schovala jsem ti kousek dortu a pár zákusků."
"Já tě miluju," prohlásila Karen sice nadšeně, ale vyčerpaně.
"Karen, kašli na to, Lucas se tě chce na něco zeptat," Přerušila jejich rozhovor Veronica.
"Hned jsem tam, jen to vyřídím,"zamávala Karen na ni s mobilem.
"Ježíš, bud' taky jednou sobec," řekla Veronica naštvaně.
"Jen to vyřídím," vydechla naštvaně a nemohla pochopit, proč se s ní někdy přátelila.
"No, jak myslíš," pokrčila rameny a zmizla. Karen napůl naštvaně, napůl úlevně vydechla.
"Tak?" optala se do mobilu.
"To byla ta holka?" zeptala se Zoe.
"Jo."
"Neříkáš to zrovna nadšeně."
"Upřímně bych ted' radši seděla doma a civěla na triologii o Picovi."
"Ale to přece nesnášíš."
"Cokoliv lepší než tohle. Víš, jak se mi pokusila dohodit přes fejs toho kamaráda?"
"Jo."
"Hádej koho dotáhla."
"Ty vole, to si děláš srandu."
"Kéžby," řekla iritovaně a v mobilu slyšla bouchání, vzdálené hlasy a Zoein hlas: "Já už jdu," pak tiše promluvila k ní.
"Hele já musím, jinak strejda Frank hodí tu šavli někam jinam."
"Tak fajn, hlavně to tam přežij."
"Jo, pak ti zavolám."
"Fajn," odpověděla do už pípajícího mobilu."Bezva," vzdychla naštvaně a opřela se rukama o umyvadlo, a v zdrcadle zahlédla, jak se za ní otevřely dveře jedné kabinky.
 


Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 29. června 2011 v 23:03 | Reagovat

ach to roleplayovanie bolo krásne opísané až tak, že mi neskutočne pripomenulo mňa a moju kamarátku a je to krásne podarené dúfam, že sa dočkám časom nového dielu lebo som si tento príbeh asi zamilovala :)

2 Yasu Yasu | 1. července 2011 v 7:05 | Reagovat

Tak to jsem vážně ráda, že se ti to líbí. :3  Další díl bude, neboj. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.