Minulost se nevrátí

20. června 2011 v 20:06 |  Fanfikce s OC
Takže, náhlá inspirace je svině, ale dala zavznik tomuto dílu. Pro vysvětlenou zde jako hlavní postava vystupuje Irie Shoichi z KHR, dotyčná dívka je moje OC Kiyoshi Yume mihne se tu i kamarádčina OC, Michelle, a střídá se zde současnost s minulostí. Bavte se.


Prý dokonalý svět. Dokonalý ale jak pro koho. Pro jeho přítele možná, jenže...jeho přítelem býval možná ještě nedávno, ted' by ho nejraději zabil vlastníma rukama. Bohužel měl příliš racionálního myšlení, než aby to udělal. Vůli žít mu dával jen jeden důvod, a ten musel utajit za kažou cenu. Hlavně před Byakuranem.
***
"Ty asi nebudeš z Plejád, že?" Její první slova, když ji poznal. Šel si jen pro disketu, kterou mu na tu střechu hodili spolužáci, a on tou střechou propad. Zrovna v době kdy pozorovala jakkékoliv náznaky UFO. Tyhle zájmy ji dobrovolně oddělovaly od ostatních, ale jí to nevadilo. Možná právě to ho na ní zaujalo. Že byla tak zvláštní. Jenže za to, že ji mohl lépe poznat vděčil Michelle. Vlastně ona ji přivedla do jejich zaběhlého trojlístku. V té době ale netušil, co se z toho vyvine.
***
Plán už byl vypracován, ale aby fungoval, musel svou slabinu ukrýt. Příležitost měl jedině dnes. Bylo to šílené, být neustále ve střehu, jestli ho někdo nesleduje. Ale nic jiného mu nezbývalo. Vše muselo být přesně na čas. Vešel do obchodu s oblečením, kde si nasadil mikinu s kapucí a sluneční brýle. Pak se ztratil v davu. Podíval se na hodinky. Do půl hodiny ji musel vyzvednout a do dvou hodin ji na letišti předat Chrome. Znovu se ohlédl, jestli ho někdo nesleduje a vyrazil na určené místo.
***
Ani nevěděl, kdy přesně se do ní zamiloval. Těch pár let na vysoké ale bylo vážně krásných. Na to, jak se lišili, byli dokonale sehraní. Nepotřebovali nějaké pitomé dokazování lásky, slova, dárky, velké skutky, stačilo jim, že to jeden o druhém věděli, že byli jeden druhému na blízku. Jenže vše se jednou musí zvrtnout.
***
Opatrně ji od dívky převzal a naložil ji do auta. Do hodiny a půl musel být na letišti. Dost času, aby případné pronásledovatele setřásl. V této chvíli si připadal nejslabší, ale musel to zvládnout. Jakmile bude o tuhle část postaráno, plán se může rozběhnout. Jen musel doufat, že jeho já v minulosti dodrží instrukce. Cestu schválně protahoval. Znovu se podíval do zpětného zrcátka. A pro jistotu i na oblohu. Nic a nikoho neviděl, ale jistý si v této době nemohl být ničím.
***
Takhle si to rozhodně nepředstavovali. Kdyby jen věděl, že díky němu Byakuran odhalí svoje schopnosi a rozhodne se zničit svět, tak...co by vlastně dělal?
"Myslím, se to může ještě napravit," řekla mu tehdy.
"Jo, kéž bych věděl, jak," prohlásil unaveně.
"V minulosti," prohlásila. "Když změníme minulost, třeba jen částečně, můžeme změnit budoucnost. Sám jsi to přece zažil."
Měla pravdu. Kontaktovali Tsunu a začali pracovat na plánu, jak napravit tuhle realitu. Jenže se objevilo něco, s čím nepočítali. V této době to sice bylo nebezpečné, ale vzdát se toho nechtěli. Horší bylo, jak to před Byakuranovým všudypřítomným zrakem utajit. Sám nevěděl, jak se jim to povedlo. Nebo se jejich šéf jen bavil tím, že hrál nevědomost?
***
Vzal ji, a jemně si ji k sobě přitiskl. Poté vešel do budovy. Chrome už čekala na smluveném místě. Měla ji odvézt s sebou a pak ji předat do bezpečí. Už ted' to bylo těžké, ale nemohl jinak.
***
Když se to dozvěděl, měl pocit, jako by se mu srdce trhalo na kusy. Byla mrtvá. Povolali ji k útoku na Vongolskou základnu, ale její slabé plíce nevydržely ten nápor. Kdyby na ně nebyla tak slabá, možná by to nějak přežila. Možná. V hlavě se mu přehrály všechny vzpomínky a on si stále nebyl schopen uvědomit, že žádné příště už nebude. Plán byl hotov a vše připraveno. Musel to dokončit. Už jen kvůli ní, a kvůli tomu, co po sobě zanechala.
***
"Nesledoval vás nikdo?" optala se ho Chrome.
"Doufám, že ne. Dával jsem pozor," řekl a předal ji. "Víte, co máte dělat?" chtěl se ujistit a v očích ucítil slzy.
"Nebojte, budu opatrná. Mají mě čekat na Londýnském letišti," ujistila ho.
"Dobrá," vydechl. V hlavě se mu znova odehrály ty bezstarostné časy. Jejich vidina budoucnosti, která se ale nestala. Minulost se už nevrátí, ale... Stiskl tomu malému stvořeníčku v Chromině náruči drobnou ručku.
"Neboj, táta se pro tebe vrátí."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.